Jistě,

" a dokonce má stejného majitele jako před pětadvaceti lety. Jděte směrem k Dlouhé úžině a potom..."
Majitel byl stále týž dokonce po celých sedmadvacet let.
Nedůvěřivě si Kollberga prohlížel a neustále opakoval:
"Před šestnácti a půl rokem? A to si mám pamatovat? Jak si to představujete?"
"Nevedete knihy?"
"To si pište, že vedu," ohradil se muž."Tady máme ve věcech pořádek."
Po půldruhé hodině hledání našel ten pravý fascikl. Nepustil jej z ruky a sám v něm nemotorně listoval, až našel hledaný den. ' "Šestého června," řekl."Tady to máme. Odtah od hotelu, to souhlasí. Přetržené lanko plynu. Celá legrace stála padesát dvě koruny a pětadvacet örú. S odtahem a se vším všudy."
Kollberg vyčkával.
"Odtah, odtah," mumlal muž."To byl ale trouba. To nemoh plyn zablokovat a dojet sem sám?"
"Máte nějaký záznam, co to bylo za auto?"
"Mám. Ale... číslo se nedá přečíst. Zrovna na to místo někdo sáhnul zašmírovaným prstem. Muselo to být auto se stockholmským číslem."
"Nevíte náhodou, jaká to byla značka?"